Marek Kapička
Pandemie Covidu 19 a následný vývoj otřásly hospodářskou aktivitou ve všech zemích. Jak je ale na tom Česko ve srovnání se svým okolím? V tomto příspěvku se podíváme na hospodářský vývoj během pandemické recese a po ní. Změny v hrubém domácím produktu, ale i v jednotlivých komponentech (zde se soustředíme na spotřebu domácností, spotřebu vlády a hrubou tvorbu kapitálu) ukazují, že Česko v mnohém zvolilo jinou cestu než jeho sousedé, tedy Rakousko, Německo, Polsko a Slovensko. Všechny grafy níže ukazují změny čtvrtletního reálného hrubého domácího produktu (HDP) relativně k před-pandemické úrovni ve 4. čtvrtletí 2019, kdy jsme hodnoty normalizovali na hodnotu 100. Data jsou čerpána z Eurostatu (série namq_10_gdp), jsou sezónně a kalendářně přizpůsobena, a všechny hodnoty jsou vyjádřeny ve stálých cenách.
Začněme s nejvýznamějším ukazatelem, tedy hrubým domácím produktem v prvním grafu. Cele období má dvě poměrně odlišné části: období během pandemického roku 2020, a období bezprostředně po pandemii. Jak ukazuje následující graf, ani jedno období nevyznělo, respektive nevyznívá, pro Česko příliš optimisticky. Během roku 2020 sice došlo k výraznému poklesu HDP okolo 10 procent a více ve všech zemích, ale Česko bylo druhé nejhorší: pouze v Rakousku došlo k mírně většímu poklesu. Rakousko poté propad dohnalo silnějším růstem. A co Česko? To již minimálně rok a půl víceméně stagnuje, a je jedinou zemí, která ani na chvíli nedosáhla úrovně HDP před pandemií. Výrazně zaostává zejména za Polskem, které se pohybuje na úrovni okolo 10 procent vyšší než před pandemií, ale i za Slovenskem a již zmiňovaným Rakouskem.
Co stojí za tímto nevýrazným zotavením z pandemické recese? Nejdůležitějším komponentem HDP na výdajové straně je spotřeba domácností. Druhý graf ukazuje vývoj reálné spotřeby ve stejném období. Během roku 2020 došlo k výraznému poklesu spotřeby ve všech zemích a Česká republika z toho vychází relativně dobře: přes pokles o 12 procent došlo k menšímu poklesu pouze na Slovensku. Po nevýrazném zotavení v roce 2021 ovšem stojí za pozornost dynamika spotřeby v roce 2022 a na počátku roku 2023: v Česku jako v jediné z těchto zemí dochází k výraznému poklesu spotřeby, která se v 1. čtvrtletí roku 2023 nachází 9 procent pod před-pandemickou úrovní z roku 2019, a patrně jsme stále nedosáhli dna. Dramatický je kontrast zejména se Slovenskem, kde spotřeba již dva roky vytrvale roste a ke konci roku 2022 je o 7 procent vyšší než před pandemií.
Spotřeba vlády mírně narostla během roku 2020 a 2021 a v následujících letech po mírném poklesu dochází opět k růstu od konce roku 2022 a nyní je spotřeba o téměř 10 procent výše než před pandemií. (Pro upřesnění: jedná se o reálný růst, tedy očištěný o inflaci, a jedná se pouze o vládní spotřebu, která nezahrnuje například transfery). S tím kontrastuje opět Slovensko, kde od roku 2021 vládní spotřeba výrazně klesá. Na druhé straně je Rakousko, kde je růst vládní spotřeby ve srovnání s obdobím před pandemií větší, na rozdíl od nás se ale nejedná o růst v posledních několika čtvrtletích. Rozebírat proč se dynamika spotřeby domácností tak výrazně liší je téma pro samostatný příspěvek, minimálně se ale nabízí hypotéza, že u nás růst vládní spotřeby v situaci, kdy navíc ekonomika víceméně stagnuje, vytlačoval spotřebu domácností (tzv. crowding out), zatímco na Slovensku naopak pokles vládní spotřeby uvolnil prostor k růstu spotřeby domácností.
Nepříliš přesvědčivě vypadá i vývoj reálných investic (graf 4). Česko sice poměrně rychle předehnalo úroveň před pandemií a zaostávalo jasně pouze za Polskem, kde došlo v výraznému investičnímu boomu, jednalo se však pouze o krátkodobý vzestup. Posledních několik čtvrtletí se situace obrátila a dochází k opětovnému poklesu, přibližně zpět na úroveň před pandemií. S výjimkou Polska, které je ale na úplně jiné úrovni, jsme jedinou zemí, kde dochází k opětovnému poklesu.
Ve srovnání s okolními zeměmi tedy Česko přežilo dobu pandemickou a post-pandemickou s viditelně horšími následky. Zaostávání se týká celkového HDP, a to zejména jeho hlavního komponentu, spotřeby domácností. Oba ukazatele se stále nevrátily na úroveň před pandemií, přičemž setrvalý pokles spotřeby v posledních letech je poměrně unikátní záležitostí a odlišuje nás od okolních zemí.
Ve srovnání s obdobím bezprostředně před pandemií je tedy naše skóre následující: HDP a investice jsou přibližně na stejné úrovni, soukromá spotřeba minus 9 procent, vládní spotřeba plus 10 procent. Alarmující je ale i dynamika v posledních čtvrtletích. Česká republika je na prahu recese již několik čtvrtletí a situace v tuto chvíli nevypadá o mnoho optimističtěji než na podzim, spíše naopak.